Úraz na sjezdovce: Jak správně reagovat a co dělat

Zastavte a zajistěte místo nehody

Úraz na sjezdovce může potkat každého, zkušeného lyžaře i začátečníka. Rozhodující není jen kondice nebo kvalita výbavy, ale to, jak rychle a správně zareagujete v prvních minutách po pádu či srážce. Chladná hlava a znalost základních postupů mohou zabránit zbytečnému zhoršení stavu zraněného a v krajním případě i zachránit život.

Jakmile dojde k úrazu, první povinností každého přihlížejícího lyžaře je zastavit. Neposkytnutí pomoci osobě v nebezpečí smrti nebo se známkami vážné poruchy zdraví je trestným činem podle § 150 trestního zákoníku, hrozí za něj až dvouleté odnětí svobody. Povinnost poskytnout pomoc při nehodě ukládá i FIS Desatero (pravidlo č. 9), které sice není zákonem, ale soudy je uznávají jako standard chování na sjezdovce. Pokud jste svědkem pádu nebo srážky, nepokračujte v jízdě a zastavte se v bezpečné vzdálenosti od zraněného.

Než se k postiženému přiblížíte, zajistěte místo nehody. Zapíchněte lyže křížem do sněhu ve svahu nad zraněným, upozorníte tak ostatní sjezdaře přijíždějící shora, kteří situaci nemusí včas zaregistrovat. Máte-li k dispozici víc lidí, rozestavte je do vějíře, aby chránili prostor kolem zraněného.

Zhodnoťte stav zraněného bez zbytečného pohybu

Po zajištění místa přistupte k postiženému opatrně. Nepřetahujte ho, nestrhávejte mu helmu, neodpínejte lyže násilím. Zvlášť při podezření na zranění páteře nebo hlavy platí jedno pravidlo: pokud to není nutné, zraněným nehýbejte.

Ověřte tyto základní věci:

• Reaguje zraněný na oslovení nebo dotek?
• Dýchá normálně?
• Je při vědomí a orientovaný v čase a místě?
• Vidíte zjevné krvácení nebo deformaci končetiny?

Pokud je zraněný při vědomí, klidně s ním mluvte, uklidněte ho a zjistěte, co ho bolí. Nepodávejte mu léky ani nápoje, to je úkolem zdravotnického personálu. Teplý čaj ani alkohol nepomůžou, naopak u některých zranění komplikují pozdější vyšetření nebo anestezii. Přikryjte ho bundou nebo dekou, podchlazení stav vždy zhoršuje, a to i při teplotách lehce pod bodem mrazu.

Kdy volat 112, kdy horskou službu a kdy zvládnete pomoc sami

Ne každý pád znamená telefonát na tísňovou linku. Rozhodnutí, koho volat, se dá odvodit z pár jednoduchých kritérií: stav vědomí, dýchání, krvácení, počet zraněných a vzdálenost od pomoci.

• Drobné škrábnutí nebo pohmoždění, zraněný stojí a chodí: ošetřete sami, volat nikoho nemusíte.
• Podezření na zlomeninu, zraněný je při vědomí a stabilizovaný: volejte přímo Horskou službu na jednotné celostátní lince +420 1210 (hovor se automaticky přepojí na dispečink dané horské oblasti; na rozdíl od 112 není bezplatná), případně na číslo uvedené na informační tabuli u sjezdovky.
• Bezvědomí, nepravidelný dech, masivní krvácení, nebo je zraněných víc najednou: volejte 112 a souběžně, pokud to jde, i horskou službu.
• Nemáte signál a jste dál než pár minut chůze od vleku nebo chaty: pošlete jednoho člena skupiny pro pomoc, zraněného nikdy nenechávejte samotného.

Horská služba na většině středisek funguje jako první linka přímo na svahu. V Česku platí obecné tísňové číslo 112, zdravotnická záchranná služba má linku 155, Policie ČR linku 158 a obecní (městská) policie 156. Horská služba ČR má vlastní SOS linku +420 1210. V horském terénu je ale často nejrychlejší cestou přímý kontakt s horskou službou konkrétního střediska, protože znají terén a mají tam vlastní techniku.

Při volání sdělte:

• Přesnou polohu, číslo sjezdovky, vzdálenost od vleku nebo viditelného orientačního bodu.
• Počet zraněných a jejich přibližný věk.
• Povahu zranění (bezvědomí, krvácení, podezření na zlomeninu).
• Své telefonní číslo pro zpětné volání.

Kdy zahájit kardiopulmonální resuscitaci

Pokud zraněný nedýchá, nebo dýchá nepravidelně a lapavě, začněte neprodleně s resuscitací. Postup zvládne i ten, kdo ho nikdy předtím nezkoušel:

1. Položte zraněného na záda na rovnou plochu, pokud možno mimo sjezdovou stopu.
2. Propněte ruce a stiskněte hrudník uprostřed, rytmicky, silou, frekvencí přibližně 100 až 120 stisků za minutu.
3. Pokud znáte techniku dýchání z úst do úst, střídejte 30 stisků a 2 vdechy. Pokud ne, provádějte samotné stlačování hrudníku, i to výrazně zvyšuje šanci na přežití.
4. Nepřestávejte, dokud nepřijede pomoc nebo dokud zraněný sám nezačne dýchat.

Co nedělat: nezastavujte se po pár desítkách stlačení kvůli únavě bez vystřídání, nehledejte zdlouhavě puls (ztrácíte čas), nečekejte na „jistotu“, že jde skutečně o zástavu dechu, pokud dýchání vypadá podezřele.

U resuscitace nejde o pár desítek stisknutí, ale o stovky opakování v řadě, než dorazí pomoc. Proto se vyplatí střídat se s dalším zachráncem, pokud je po ruce, a nepřerušovat stlačování kvůli únavě bez vystřídání.

Co mít u sebe, abyste doopravdy pomohli

Nejlepší vybavení je k ničemu, pokud ho necháte v autě. Před sjezdem si proberte, co máte v kapse nebo batohu:

• ☐ pevná tyč nebo skládaná dlaha pro improvizované znehybnění
• ☐ sterilní krytí a obvazový materiál
• ☐ resuscitační rouška pro případ KPR
• ☐ tepelná fólie nebo malá deka proti podchlazení
• ☐ nabitý telefon s uloženým číslem horské služby daného střediska
• ☐ píšťalka nebo jiný prvek pro přivolání pozornosti na dálku
• ☐ tužka a papírek, nebo poznámka v telefonu, na zapsání času úrazu

Čas úrazu se zdá jako detail, ale lékařům pomáhá odhadnout, jak dlouho byl zraněný bez pomoci, zvlášť u podchlazení nebo ztráty vědomí.

Nejčastější chyby, které svědci na sjezdovce dělají

Pár věcí se opakuje znovu a znovu, a většinou z dobrého úmyslu:

• Sundání helmy, „aby se lépe dýchalo“, přitom u podezření na poranění krční páteře je to riziko navíc.
• Odtažení zraněného ze svahu kvůli uvolnění provozu. Pohyb bez jistoty, že nejde o poranění páteře, může zranění zhoršit.
• Podávání teplého nápoje nebo alkoholu „na zahřátí“. Hrozí zvracení a komplikace u pozdější anestezie.
• Fotografování situace místo poskytnutí pomoci.
• Volání rodiny dřív než záchranné služby.
• Ponechání zraněného samotného, i když má jít jen o pár minut.

Kdy je lepší nedělat nic a jen čekat na profesionály

Ne vždy se aktivní zásah vyplatí. Pokud nemáte jistotu, co se zraněným dělat, a jeho stav se aktivně nezhoršuje (dýchá normálně, je při vědomí, nekrvácí masivně), je bezpečnější omezit se na zajištění místa, přikrytí a klidný dohled, než zkoušet improvizovanou dlahu nebo přesun na jinou pozici. Zbytečný pokus o „pomoc“ u podezření na poranění páteře dokáže udělat víc škody než čekání.

Když první pomoc nezabírá nebo nejste jistí postupem

Resuscitace nemusí obnovit dech hned, a to neznamená, že je zbytečná. Pokračujte do příjezdu profesionálů nebo do vlastního vyčerpání, nevzdávejte to po minutě jen proto, že se nic neděje.

Pokud zraněný i přes vaši pomoc ztrácí vědomí, soustřeďte se na průchodnost dýchacích cest a na přivolání pomoci, ne na hledání příčiny nebo viníka nehody, na to bude čas později.

Když si nejste jistí postupem, operátor na lince 155 nebo 112 vás navede krok za krokem telefonicky. Zavolejte i ve chvíli, kdy si nejste jistí závažností, lepší je zbytečný telefonát než pozdní.

Kdy se vyplatí mít pojištění na sportovní úrazy

V ČR je indikovaný zásah zdravotnické záchranné služby včetně vrtulníku hrazen z veřejných prostředků a pozemní zásah Horské služby je pro osoby s českým zdravotním pojištěním bezplatný. Ceník Horské služby ČR (od 1. 1. 2024: 60 € za ošetření na stanici, 230 € za zásah do 3 km a do 3 záchranářů, 460 € nad 3 km nebo se 4–10 záchranáři) se týká klientů bez českého veřejného zdravotního pojištění. Připojištění zimních a rizikových sportů má smysl především pro lyžování v zahraničí, kde zásah horské služby a vrtulníku může stát desetitisíce až statisíce korun. Před sezonou se vyplatí zkontrolovat, zda vaše cestovní nebo úrazové pojištění lyžování a snowboarding v zahraničí výslovně zahrnuje, některé smlouvy tyto sporty řadí mezi rizikové a vyžadují zvláštní doložku.

Prevence je vždy lepší než řešení následků

Žádný článek o první pomoci nenahradí kurz první pomoci. Absolvování takového kurzu před lyžařskou sezonou je investicí, která se vyplatí ve chvíli, kdy nablízku není nikdo jiný. Kurzy první pomoci nabízí například Český červený kříž nebo vzdělávací střediska zdravotnických záchranných služeb jednotlivých krajů.

Pro snížení rizika úrazu platí osvědčená pravidla: jezdit přiměřeně svým schopnostem, nepřeceňovat se po fyzické stránce, dbát na správně seřízené vázání a nosit helmu. Helma dnes patří k základní výbavě nejen dětí, ale i dospělých, statistiky vážných poranění hlavy mluví jasně.

Sjezdovka je prostor sdílený lyžaři s různou zdatností. Ohleduplnost, přiměřená rychlost a respekt k ostatním jsou základem bezpečného pobytu na svahu, pro vás i pro ty kolem vás.